Reinheitsgebot
Historie německého piva asi nejvíce ovlivnil zákon z šestnáctého století. Jmenoval se Reinheitsgebot, česky "zákon o čistotě piva" a nabyl platnosti 23. dubna roku 1516. Omezoval ingredience používané při vaření piva jen na vodu, ječmen a chmel. Po objevení kvasnic Louisem Pasteurem byly kvasinky přidány jako další surovina. Zákon vznikl proto, aby zamezil používání některých problematických přísad využívaných pro zajištění delší trvanlivosti piva, například červených mochomůrek nebo sazí. Pivovarníci používající nespecifikované přísady byli potrestání zabavením produkce bez náhrad. Zákon také vymezoval maximální i minimální cenu piva a jeho platností se rovněž měl vyřešit boj o cenu žita a pšenice mezi pivovarníky a pekaři. Zákon však platil pouze pro spodně kvašená piva a pšeničný slad se tedy mohl používat pro výrobu weizenů. Po mnohaletých námitkách od německých pivovarů byl v roce 1993 Reinheitsgebot nahrazen zákonem provizorním, jenž povoluje použití více surovin, nicméně nadále pouze přírodních, jako například cukru.
Současnost německého pivovarství
V současnosti působí v Německu více než 1300 pivovarů, které vaří přes 5000 druhů piva. Nejstarší dochované pivovary na světě se nachází právě v Německu. Jedná se o klášterní pivovary Weihenstephan a Weltenburger založený v roce 1050, o pivo se zde v současnosti stará 14 mnichů. Na jihu Německa roste velké množství nových řemeslných pivovarů. Více než polovina Německé produkce se vyrábí právě v této oblasti.
