Nejstarší dějiny Broumovska nejsou dostatečně známé. Broumovsko snad tvořilo součást dnešního polského Kladska, s nímž geograficky souvisí. Broumovsko daroval břevnovským benediktinům již Přemysl Otakar I. roku 1213. Broumov je však bezpečně doložen k roku 1256 v domácím klášterním zápise jako trhová ves. Pivo se s velkou pravděpodobností v Broumově vařilo brzy po jeho založení, poté, co základní formy hospodářského života - řemesla a obchod - dosáhly určité úrovně. Výroba piva byla běžnou a samozřejmou výsadou každého středověkého města. Do vaření piva poddanským městům zpravidla nezasahovala ani vrchnost. Její povolení bylo ovšem nutné k prodeji a výčepu piva, zejména na vesnicích příslušného panství. Broumovští měšťané měli se svou klášterní vrchností spory a právo konkurovat vrchnostenskému pivovaru a dodávat pivo do šenků na vesnice klášterního panství. Nejstarší zmínka o broumovském pivu je v urbáři z roku 1406, v ustanovení, které z každého pivovaru (tj.: každého právovárečného domu) ukládalo roční poplatek klášteru 33 grošů. Od tohoto poplatku byly osvobozeny pivovary, které byly umístěny přímo v hospodách, jejich platy byly již zahrnuty v dávkách z hostinské živnosti. Nejdůležitější privilegia městu potvrdil roku 1419 opat Siegfried a roku 1449 opat Jan.
V době, kdy bylo broumovské panství zastaveno knížeti Jindřichu Minsterberskému (1472 - 1488), začali broumovští prodávat své pivo i do okolních vesnic. V roce 1541 opat městu potvrdil právo na prodej piva na vesnicích a vesnickým rychtářům bylo nařízeno v šencích na rychtách (šolcovnách) čepovat pouze pivo městské. Společný městský pivovar, vybavený příslušným zařízením a vedený městským sládkem, ve kterém se měšťané střídali ve vaření piva, byl pravděpodobně založen až v 16. století. V městských písemnostech jsou zmínky o městském pivovaru v Dolní ulici. Městská sladovna byla na Příkopě v domě č. 23. Vedle byla další sladovna, kterou město koupilo od Margarety Dimterové. Po roce 1583 byly obě sladovny sloučeny. v roce 1652 tato městská sladovna vyhořela, ale po obnově sloužila svému účelu až do druhé poloviny 19. století, kdy byl postaven moderní měšťanský pivovar. V důsledku reforem za vlády Marie Terezie a Josefa II. bylo osobní právo měšťanů vařit pivo zrušeno a městský pivovar pak spravoval magistrát. V letech 1866 - 1867 byl v hradebním příkopu mezi klášterem a horní bránou postaven moderní městský pivovar, postupně upravovaný a přistavovaný, zejména v roce 1898 a 1908. Za 2. světové války byla v městském pivovaru zastavena výroba a z olivětínského pivovaru zřízen společný městský a klášterní podnik. Klášterní pivovar. Kdy začal klášter (správa broumovského klášterního panství) vařit pivo nevíme. Existenci klášterního pivovaru můžeme předpokládat již v dobách sporů a výčep piva ve vesnických hospodách, tj. v 16. století. Panské pivo se snad vařilo přímo v klášteře. Je možné, že výroba panského piva byla dočasně zastavována nebo omezována. Je málo pravděpodobné, že by klášter vařil své pivo i v dobách, kdy prakticky všechny výčepy ve městě a na vesnicích ovládali měšťané. Výroba piva byla v klášteře obnovena ve 20. letech 17. století, po návratu benediktinů na Broumovsko. Informací z klášterního pivovaru není mnoho. Historie zaznamenává jméno nejstaršího známého sládka pivovaru - Johanna Vernera, který zemřel v roce 1633. V letech 1659 - 1661 bylo na jih od klášterního kostela postaveno tzv. nové stavení - dvě křídla budovy s hospodářským zázemím kláštera, klášterním pivovarem, bednárnou, kanceláří panství a hostinskými pokoji. 18.6. 1664 byl při požáru kláštera mimo jiné zničen i tento pivovar, později obnovený. 13.7. 1684 na den patronky břevnovského opatství sv. Markéty opět klášter vyhořel. Začátkem 18. století se církev rozhodla postavit nový klášterní pivovar mimo areál kláštera. V letech 1712 - 1714 byl na pozemcích velkoveského klášterního dvora vybudován nový pivovar. Klášter kupoval chmel od sedláků z několika vesnic na panství a ječmen byl dovážen z klášterního statku Sloupno u Bydžova. V roce 1889 byla v Olivětíně postavena nová velká sladovna (Malzfabrik). V roce 1948 se v Olivětíně začalo pravidelně vařit desetistupňové pivo. V sortimentu vyráběných piv bylo do té doby tří, čtyř a sedmistupňové. Dále se vařilo výčepní tmavé, příležitostně světlá dvanáctka.
Pivovar má vlastní sladovnu a je tak soběstačný s jednou z hlavních surovin k výrobě piva - ječným sladem. Rovněž zdroj vody je vlastní - v objektu pivovaru je artézská studna. Třetí základní surovinou k výrobě piva, kterou pivovar nakupuje, je žatecký chmel. Stáčírny sudů i lahví byly uvedeny do provozu v roce 1994. Stáčírna sudů má výkon 55 sudů/hod., stáčírna lahví 15 000 lahví/hod.
